Prinášame nápady. Zdieľame skúsenosti.

Klett Klett blog Psychologie & motivace Umění učit se

Umění učit se
16.11.2022
foto

„Sedím nad tím i několik hodin, čtu si to pořád dokola a ne a ne si to zapamatovat. Prostě mi to neleze do hlavy“. „I když mám pocit, že to umím, druhý den to tak už nevypadá“. Jsou vám ty věty povědomé? Pak nejspíš patříte do pomyslného dlouhého zástupu lidí, kteří si úplně neví rady s tím, jak dostat do své paměti vybrané informace, jak je tam udržet a jak si je následně v pravý čas a na správném místě vybavit. Věřte mi, že podobný problém zdaleka netrápí jen děti na začátku školní docházky nebo seniory, jejichž fungování paměti má svá přirozená specifika související s věkem. V psychologické praxi se s touhou umět se učit efektivně setkávám u všech generací. Proto se chci s vámi podělit jednak o pár informací, které vám pomohou procesu učení porozumět, a pak také o několik zásadních a osvědčených typů z praxe. Zkusím to přitom udělat stručně a úderně, což znamená, že tentokrát nepůjdeme úplně do hloubky. Věřím ale tomu, že pokud se vám podaří uvést alespoň některé z následujících tipů do praxe, budete sami vnímat rozdíl v tom, jak vám to šlo doposud a jak to zvládáte po určitých změnách. 

  • Najděte si motivaci, důvod či důvody, proč byste se měli něco učit. Pokud se to učit chcete, baví vás to, víte, že to odpovídá vašim zájmům či cíli, k němuž směřujete, jde to skoro samo. Mozek si přirozeně pamatuje to, co je pro vás potřebné, důležité, zajímavé, co můžete prakticky využít. Pokud vás někdy málem srazilo auto, býváte jako chodci obezřetnější, pokud jste zažili nějaký trapas, jen tak na ty pocity nezapomenete, pokud ve vás něco vyvolalo silné emoce (strach, radost), váš mozek to uchová pro příště s cílem použít to, až bude potřeba. Kdo se někdy zasekl ve výtahu, ví, jak mozek zaktivuje celé tělo ve chvíli, kdy se k výtahu jen přiblíží. Spoustu věcí si nejsme schopni zapamatovat jen proto, že náš mozek nemá žádný důvod, proč to uchovávat. Je třeba tento důvod najít, i když to někdy dá dost práce. Nicméně sedět nad něčím, co se učit NECHCI, ale MUSÍM, není efektivní. Když se rozhodnu, že to dělám v nejhorším případě aspoň proto, ať mám už klid, ať nedostanu špatnou známku, ať už se k tomu nemusím vracet, může mi to pomoci. I když kladná motivace je samozřejmě účinnější a lepší. Takže napřed důvod – proč to dělám? Je to často první překážka, před níž ten, kdo se potřebuje něco naučit, zůstane stát. S odporem čte a čte a nic. Negativní emoce, nechuť, toulající se myšlenky, zoufalství. 
  • Uvědomte si, že mozek si ukládá do paměti informace, které jej zaujmou. Něco k tomu bylo napsáno už u předchozího bodu. V dnešní době jsme obklopeni obrovským množstvím informací a je nutné, abychom je uměli nevědomě a velmi rychle „filtrovat“, vypouštět, nechat tak nějak „procházet kolem sebe“, téměř doslova „jedním uchem tam a druhým ven“. Neukládat do paměti, co není nutné. Zdravý mozek to dělá přirozeně, neinformuje nás o všem, co se s námi či kolem nás zrovna děje, a taky nám dává najevo, kdy už jsme přetížení a potřebujeme si odpočinout. Naučili jsme se projíždět dost rychle a povrchně zprávy v mobilu či počítači a tuto dovednost na nás mozek zkouší třeba i ve chvíli, kdy si sedneme a pročítáme učební text. Kloužeme po textu zrakem, ale občas (či často) se přistihneme při tom, že vlastně nevíme, co jsme právě přečetli. A to je druhá překážka, o níž je dobré něco vědět. Když se chci učit, musím si najít takový způsob, který bude můj mozek bavit, který jej rozpohybuje, aktivizuje, zapojí. Nakreslím si k tomu nějaký obrázek? Budu používat zvýrazňovače? Vymyslím si pomůcku? Vyrobím si kartičky? Vypíšu si pár klíčových slov či odrážek, podle nichž to budu schopná následně říct vlastními slovy? Paráda. Něco, co vypadá jako „práce navíc“, je právě tím klíčem, který nám v konečném důsledku ušetří čas. Raději 30 minut s aktivním mozkem a psaním než 120 minut opakovaného čtení textu s pozorností toulající se někde jinde. (Tady je prostor na různé techniky učení, vizualizaci, vytváření myšlenkových map, přehledů visících u postele, na zdi či WC apod., tedy konkrétní aktivity, jimž se na tomto místě podrobněji věnovat nemůžeme).

  • Mobil mimo dosah. Jednoduchá rada, ale paradoxně jedna ze zásadních překážek, u níž prostě nevěříme tomu, že právě na ni můžeme narazit. Zvláště generace teenagerů se s vámi bude raději do krve hádat, že vypnutý mobil je jako žádný mobil, než aby jej vzala a odložila v kuchyni. A proč by jako mobil nemohl ležet na stole? Mohl. Je to na rozhodnutí každého člověka, který se chce něco naučit. Ale věděli jste (nebo ví vaši teenageři) o tom, že už jen samotné odolávání automatické touze vzít mobil do ruky, krátce se na něj podívat, mrknout na hodiny apod., zaměstnává a vyčerpává vaši pozornost? Věděli jste o tom, že i když jej za těch 30 minut učení do ruky ani jednou nevezmete, stejně má po celou dobu vliv na vaši pozornost a na následnou únavu? I samotné odolávání často nevědomé touze se jen podívat zaměstnává váš mozek a vaši pozornost. A věděli jste, že při pokusech s vypnutými mobily na stole podávala jedna skupina respondentů horší výkony (pracovala pomaleji a měla větší chybovost) než kontrolní skupina s mobily v jiné místnosti? Vyzkoušejte a uvidíte. Možná vám nebude dělat žádný problém mít mobil jinde, protože na něm nejste závislí, a možná vám to problém dělat bude, ale o to spíš to pro vás bude prospěšné. Nehledě na fakt, že jsme v tom případě u bodu jedna – motivace rychle se něco naučit, abychom se mohli se svým mobilem opět „propojit“. Tolik vsuvka pro teenagery a lidi s potřebou být online. Mimochodem – je to tak trochu droga. Očekávání, co bude na další stránce či odkazu, na nějž klikneme, vede k vyplavování dopaminu, který nám přináší příjemné pocity. A jak už víme, mozek je chytrý. Takže po tom svém dopaminu touží a není asi moc překvapivé, že dokonce víc než po učení. Proto mu přemístěním mobilu z dosahu a dohledu dost pomůžeme.
  • Voda, poloprázdný žaludek a čerstvý vzduch. Spolu s odpočinkem jsou tyto věci důležitější než reklamami propagované bylinky či doplňky stravy určené pro prokrvení mozku a lepší paměť. Jsou nejen skutečně účinné, ale také mnohem levnější. Pokud to jen trochu jde, učte se, když nejste příliš unavení ani najezení, a dopřejte mozku dostatek kyslíku a tekutin pro lepší přenos informací mezi nervovými buňkami. 

  • Důležitý je také klid. A to jak ve vašem okolí, tak i ve vás samotných. Stres, hádky, strach apod. narušují, nebo úplně znemožňují jak samotný proces učení, tak i vybavování naučeného. Ano, další překážka, na níž můžeme narazit v různých obměnách jak ve svých rodinách, tak i ve školách např. při psaní testu, zkoušení u tabule, při komunikaci s učitelem, z nějž máme strach, či před spolužáky v situaci, kdy cítíme úzkost.
  • Čas na konsolidaci paměti. Za předpokladu, že máme motivaci, že jsme se učili v klidu, bez mobilu, zapojili a zaujali jsme mozek a podařilo se nám vnímat to, co se potřebujeme naučit, přichází další důležitý bod. Náš mozek potřebuje klid, aby se informace dobře uložily. Řeč je o tzv. „konsolidaci paměti“. O čase, kdy je důležité „nepřebít“ právě naučené informace něčím dalším. Teď nepotřebujeme další informace, ale ani hádku, leknutí či stres. Teď potřebujeme trochu klidu (krátké zdřímnutí je ideální) na to, aby proběhla syntéza bílkovin, právě vytvořené spoje v mozku zůstaly aktivní. Zkuste přemýšlet sami, jaká aktivita by byla pro vás v tomto okamžiku ideální. Nebojte se zařazovat do učení pauzy. Váš mozek bude pracovat mnohem lépe, než když se jej budete snažit marně zuby nehty udržet 3 hodiny v nějaké stereotypní aktivitě a koncentraci.
  • Opakování. Je možné, že jste úspěšně zdolali předcházející překážky, ale tady už vám došla trpělivost. Šest bodů, které vám daly zabrat – no dobře. Ale ještě sedmý? Náš mozek zapomene podle výzkumů více než polovinu informací během prvních 24 hodin. Dále už zapomínání probíhá pomaleji. Pokud se tedy něco naučíte, je ideální si to během několika hodin (nejpozději příští den) zopakovat, a to nejlépe zase podle klíčových slov, odrážek apod., tedy vlastními slovy s dohledáním toho, na co si nemůžete vzpomenout. Pokud to uděláte, není to ztráta času. Je to rozhodující krok, který naučené informace pevněji ukotví v dlouhodobé paměti. Zvláště při učení se většího množství informací s předstihem (maturita, zkoušky apod.) je to naprosto zásadní. Dovolte mi jednu osobní zkušenost. Dokud jsem si právě tento jeden bod nevyzkoušela, stávalo se mi, že jsem na konci skript na vysoké škole zalistovala zpět na začátek a nabyla skálopevného přesvědčení, že mi je mezitím někdo přepsal. Nebýt mých vlastních „barviček“ a komentářů v textu, nikdo by mi to nevyvrátil. Poté, co jsem se naučila podle několika, rukou vypsaných bodů nejdřív opakovat to včerejší a až pak jít dál, jsem své zápisky poznávala i po mnoha a mnoha letech, popř. jsem je nemusela vyhledávat, protože jsem věděla, „kam sáhnout ve své hlavě“. 

Když to zkusím celé shrnout, ráda bych vás přesvědčila o tom, že když na to půjdete promyšleně, zabere vám to mnohem méně času a vybavíte si to i po letech. Ale z praxe vím, že kdo si to nevyzkouší (nebo kdo to zkusí jen jednou a pak od toho uteče, protože to hned samo nejde hladce), neuvěří. Znám řadu lidí, kteří se své metody neustálého opakovaného čtení či bezmyšlenkovitého opisování dlouhých textů prostě nepustí. Nemám v úmyslu jim to brát. Jen mám za sebou ve svém životě takové množství učení a zkoušek, že si troufám tvrdit, že některé věci prostě fungují lépe než jiné a stojí za to je vyzkoušet. 

A tak přeji příjemný a zajímavý proces učení buď vám, nebo vašim dětem, vnukům, žákům či studentům. Ať vás nezastaví žádná překážka a máte sami ze sebe radost.

Mgr. et Mgr. Eva Martináková




zpět