Každý rodič chce, aby jeho dítě bylo ve škole šťastné a pokud možno i úspěšné. Realita je ovšem taková, že mnoho dětí zažívá v souvislosti se školním prostředím stres. Jak můžeme jako rodiče a pečující dospělí pomoci dětem výzvy související se vzděláváním úspěšně zvládnout? Dnes se spolu podíváme na způsoby, jak podporovat děti při zvládání školního tlaku a budování odolnosti pro budoucí náročné životní situace, s nimiž se budou setkávat.

Prvním krokem k tomu, abychom mohli dětem pomoci, je pochopení toho, co školní tlak zahrnuje. Tlak ve škole může pocházet z různých zdrojů. Rozeznáváme např.:

1. Akademický tlak: Vysoké očekávání ohledně výkonu a známek, zkoušení, testů, stres z náročných domácích úkolů, z konkurence a srovnávání či nutnost podávat co nejlepší výkony i v oblastech, ve kterých dítě zrovna nevyniká, které mu nejsou „vlastní“. To vše s cílem, aby ukončilo ročník či dobře zvládlo přijímací zkoušky na další školu. 
2. Sociální tlak: Snaha zapadnout do kolektivu, mezi vrstevníky, nevyčnívat, chovat se určitým způsobem, získat a udržet si určité postavení v rámci třídy a často také nutnost vzdělávat se v konfliktním či nepřátelském prostředí (např. při šikaně či vyčlenění z kolektivu).
3. Rodinný tlak: Očekávání rodičů ohledně úspěchu ve škole, nesoulad mezi rodinnými a školními očekáváními, porovnávání se sourozenci (i vlastními úspěchy rodičů), negativní zvýrazňování chyb či neúspěchů dítěte, včetně poukazování na jeho slabé stránky, či dokonce „neschopnost“.
4. Vnitřní tlak: Stres a úzkost, které děti cítí uvnitř sebe, obavy, aby uspěly, „neztrapnily se“, neselhaly apod.

Jednou z nejdůležitějších věcí, kterou můžeme pro své děti udělat, je poskytovat jim prostor pro otevřenou komunikaci. Mějme zájem o jejich pocity, obavy a úspěchy. Naslouchejme jim a projevujme empatii. Když děti vidí, že se jim skutečně snažíme porozumět a že je podporujeme, cítí se bezpečněji, mohou lépe sdílet své starosti a jejich obavy se zmírňují. 

Další důležitou dovedností, kterou můžeme dětem předat, je schopnost zvládat náročné a stresující situace, přijmout je jako běžnou součást života a vyrovnávat se s nimi. V první řadě je učíme jako rodiče vlastním příkladem, nicméně důležité je nabízet či rozvíjet i to, co není viditelné. Učte své děti strategie pro zvládání stresu, jako je správné (brániční) dýchání, cvičení a pohyb či metoda postupných kroků při dosahování cílů. Podporujte je, aby si plánovaly čas efektivně, aby měly dostatek času na odpočinek a zábavu, a to vždy, nejen tehdy, když si to „zaslouží“. 

Důležité je také učit děti, že i neúspěch je součástí života a že není důvodem k zoufalství či rezignaci. Každý neúspěch nám může poskytnout příležitost k učení a růstu. Podporujme děti, aby se nezalekly selhání a aby se na něj dívaly jako na příležitost zdokonalit se. To, že se mi něco nepovede, nevypovídá nic o tom, jaký jsem člověk. I v tomto mají děti tendenci všímat si, jaké je prožívání rodičů.

Realistická očekávání jsou jedním z hlavních klíčů k tomu, aby se děti necítily pod nepřiměřeným tlakem. Společně s dětmi nastavujme realistické cíle a očekávání ohledně jejich výkonu ve škole. Nikdo nemůže být nejlepší ve všem, a to je v pořádku. Někdo bude v budoucnosti operovat, někdo empaticky naslouchat, další bude stavět mosty, střílet góly, zpívat v opeře či organizovat rodinná setkání. Je extrémně důležité hledat spolu s dítětem to, v čem je (nebo by mohlo být) úspěšné právě ono.

Pokud se zdá, že školní tlak má závažný a dlouhodobý dopad na duševní zdraví nebo chování vašeho dítěte, je důležité vyhledat profesionální pomoc. Psychologové a školní poradci mohou poskytnout dětem a rodinám podporu a nástroje pro zvládání řady obtíží. Vyhledání profesionála není známkou rodičovského selhání, ale naopak zájmu o dítě a krokem, který dítěti samému ukáže, jak užitečné může být hledat si v určitých situacích podporu.

Každý rodič a pečující dospělý má vliv na to, jak děti zvládají tlak ve škole a jak se učí pracovat s výzvami života. Naše role spočívá v tom, že nejen podporujeme akademický úspěch, ale také pomáháme dětem vyvinout dovednosti pro život. Tyto dovednosti zahrnují empatii, seberegulaci, odolnost a schopnost řešit problémy, včetně schopnosti hledat si podporu.

Když se děti cítí podporovány a respektovány ve svých individuálních potřebách, mají tendenci růst a zdravě se rozvíjet. Výuka se tak stává cestou k objevování světa, a ne nekonečnou zátěží. Budujeme tak pevné základy pro budoucnost, v níž budou naše děti schopny čelit různým výzvám s přiměřenou dávkou sebejistoty a s přesvědčením, že překážky je možné zvládat. V konečném důsledku je to především naše láska, podpora a porozumění, jež pomáhají dětem zvládat tlak ve škole. 

Nenechme se strhnout soupeřením o nejlepší výsledky nebo perfekcionismem, vlastní úzkostí, strachem ze selhání či představami o tom, jaký by měl náš potomek být. Místo toho se soustřeďme na to, jak pomoci našim dětem rozvíjet se jako celistvé a odolné osobnosti s jejich vlastními geny, slabinami i obdarováními. To je cesta, která nás zavede daleko za hranice školních lavic a připraví naše děti na výzvy, které je budou čekat v reálném světě. I tam bude důležité, aby jim někdo naslouchal, empaticky vnímal jejich potřeby a pomáhal jim v těžkých chvílích. Stejně jako my, dospělí, nepotřebujeme na prvním místě dobře míněné rady, ale hlavně porozumění a podporu, nepotřebují ani naše děti znát na vše náš názor nebo zkušenosti, ale potřebují vnímat, že v náročných situacích nejsou samy a řešení existuje. 

Přeji vám moudrost při rozhodování, co nechat na dítěti samotném a v čem mu přispěchat (třeba i do školy) na pomoc, i v tom, co po něm vyžadovat, když si zatím není schopno stanovovat vlastní cíle, a v čem mu dopřát volnost.

Mgr. et Mgr. Eva Martináková